Propojení cyklů ženy a přírody

Propojení cyklů ženy a přírody, jednotlivé archetypy žen, kterými žena během svého života prochází, a jejichž všechny podoby si také může přivolat do konkrétní životní situace, kterou právě prožívá. Jak spolu vše souvisí?
Položili jste si už někdy otázku kolik je úplňků v roce? A proč se menstruací česky říká měsíčky? A proč se měsíci také říká Luna? Možná, že jste si tuto souvislost nikdy neuvědomili, ale skutečně není náhoda, že jak úplňků v roce, tak menstruací, při pravidelném 28 denním cyklu, je za rok právě 13.

(Později, při přechodu od matriarchátu k patriarchálnímu uspořádání se číslo 13 stalo „nešťastným", ačkoli bylo kdysi považováno za posvátné)
Luna se měsíci říká proto, že jednak má tvar podobný kulatému ženskému plodnému břichu a také proto, že je to přímé propojení se slovem lůno. Neboli s dělohou. Zdrojem života, zdrojem ženství.
Žena je už odpradávna spojena s cykly. Její svět není lineární, tak jako mužův. Neboli ve své přirozenosti nevnímá svět, který má začátek a konec, ale jako kolo, které se neustále otáčí. Po zdánlivém konci, je opět začátek .Tak jako novoluním nekončí navždy viditelnost měsíce, ale naopak v jeho temnotě je už zárodek nového měsíce, který ještě ale obvykle nevidíme, tak s ukončením čehokoli v našich životech počíná něco nového.
Tím, že byla dána ženě cykličnost menstruace jako dar, tím se také utvářelo její vidění světa, ačkoli dnes už to tak nevnímáme kvůli lineárnímu světu okolo nás. Dříve žena vnímala propojení svých vlastních cyklů – životního a menstruačního a cyklů přírody – měsíce a Země, střídání jejích ročních dob a dnů s nocemi. Nic pro ni nebylo fatální, protože viděla, že tak, jako se střídá zima s jarem, střídá se i smrt se zrozením, případně se znovuzrozením, chcete-li. Ano někdy je zima stejně jako letos skutečně velmi dlouhá, ale asi nikdo nepochybuje o tom, že se nakonec oteplí a vysvitne slunce. Prostě v onom střídání a neustálém koloběhu je už z principu uložena naděje. Naděje na to, že vše je jak má být, a pokud je nyní zrovna hůře, zákonitě přijde za čas ono lépe. V tomto vidění světa je pradávná a mnohdy už opět i současná žena v souladu s východním vnímáním cyklického vývoje a také s vnímáním všech pradávných kultur, které byly založeny matriarchálně.
A jak vlastně ona cykličnost ženy a přírody funguje?
Začneme jak je u nás obvyklé jarem (přestože dávné kultury Keltů a dokonce i dnešní Židé začínají rok i den onou temnou částí)
Jaro je symbolem mládí a počátků, má stejnou energii jako archetyp dívky v životě ženy, stejnou jako období mezi menstruací a ovulací v měsíčním cyklu ženy a nakonec stejnou jako energetické období části měsíčního cyklu od novu k úplňku. Podobný rytmus má i ráno a dopoledne, ale v denním rytmu to někdy nebývá tak patrné.
Léto symbolizuje plnost, hojnost a plodnost, v životě ženy je tím obdobím milenka a matka, v menstruačním cyklu období ovulace a v měsíčním úplněk. V denním poledne.
Podzim je jednak dobou pozdní sklizně, přípravy na zimu a obdobím výrazně přibývající tmy, v životě ženy je to čas jednak královny (žena, která už vychovala děti a je v období po menopauze) a jednak čas čarodějnice (což je nejvíce odmítaná podoba ženství, která má ale obrovský potenciál ukončovat věci, které se přežily a vytvořit prostor pro nové projekty) , v menstruačním cyklu je to někdy obávané předmenstruační období, v měsíčním čas mezi úplňkem a novem.
Zima je obdobím zastavení, stažení se do příbytků, transformace spadaného listí do příští hlíny, v životě ženy je toto období nazýváno zdánlivě nelichotivě obdobím stařeny, ale věřte, že má velkou sílu i úctu. Také je to zklidněné období menstruace a temné období novu neboli novoluní – vnímáte v tom slově, charakterizujícím nejtemnější noc v měsíci onu naději?

Nalaďte se na cykly svého těla, třeba si veďte deník s pocity, náladami, myšlenkami a touhami. Poznáte jak se právě vaše ženské tělo cyklicky mění.

Ivana Megová